aneb Česko-norská výměna, 7.6.2010-16.6.2010

Když jsme v pondělí 7.6.2010 odlétali z Ruzyně, byli jsme plni obav. Nevěděli jsme, co máme očekávat a jestli se dorozumíme. Norové nás však přijali velmi vřele.

Nejprve nás překvapily norské domy. Daleko od sebe, velice podobné, dřevěné, s krásnou zahradou, trampolínou a všechny zapadaly do okolní krajiny. Dále nás překvapily norské ceny - slovíčko „expensive” jsme používali častěji, než se nám líbilo. Největším překvapením však byli lidé. Otevření, milí, vstřícní a blonďatí s modrýma očima. A poslední, co nás udivilo, bylo světlo. V létě je vidět skoro celou noc jako u nás v devět hodin večer. Chvíli jsme si na to museli zvykat.

Když jsme přijeli do Leny, čekali na nás ve škole naši Norové. Zahráli jsme si společně volejbal nebo fotbal a poté odjeli do hostitelských rodin. Většina studentů nebydlela přímo v Leně, ale v jejím okolí, takže nás norští rodiče vozili autem nebo jsme jezdili školním autobusem.

Druhý den jsme si prohlédli školu a Lenu. Školu navštěvuje asi 500 studentů. Je moderně vybavená, má velkou tělocvičnu, fotbalové, volejbalové a házenkářské hřiště, velkou knihovnu, která je otevřená i pro veřejnost. Kdo měl zájem, navštívil ještě Gj?vik, zdejší okresní město.

Na další den připravili naši norští kamarádi výlet do Osla. Skoro celou cestu jsme jeli okolo nejdelšího jezera v Norsku - Mjosa, které měří asi 150 kilometrů. V Oslu jsme si prohlédli Vigeland park s jeho monumentálními sochami, Muzeum Vikingů, radnici, ve které se vyhlašuje Nobelova cena míru, a viděli jsme mnoho dalších zajímavostí, např. lyžařský areál se skokanským můstkem nad městem, parlament a zcela novou budovu opery. Odnesli jsme si mnoho zážitků a fotek, suvenýry pro nás byly bohužel cenově nedostupné.

Na další třídenní výlet do hor jsme vyrazili velmi brzo ráno a cestou jsme se zastavili v moderním závodě na výrobu hliníku v ?rdalu. Jak se vyrábí hliník, víme už z hodin chemie. Tady jsme mohli celý proces sledovat přímo v praxi, popř. na monitoru počítače. Potom jsme už s krosnami a jídlem na zádech vystupovali na bývalou kozí farmu, kde jsme měli základnu pro další tři dny. Výstup byl namáhavý, ale výhled z výšky hor stál za to.

Následující ráno jsme se vydali k jednomu z největších vodopádů v Norsku Vettisfossenu. Byla to náročná procházka, ale dole u vodopádu jsme si uvědomili tu ohromnou sílu, která je ukrytá ve vodě. Třetí den jsme se vraceli zpět do Leny. Ještě předtím jsme se ale projeli trajektem po Sognefjordu. Tento fjord je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Za zmínku jistě stojí také jízda nejdelším tunelem v Norsku - je dlouhý 25 km.

Po návratu z hor jsme opět pracovali ve škole. Řešila se otázka budoucnosti energetických zdrojů. Snažili jsme se společně promýšlet možnosti, jak budou lidé získávat energii a hospodařit s ní za několik desetiletí. Odpoledne jsme sportovali a večer uspořádali Norové zahradní párty. Přišel poslední den v Norsku. Dopoledne jsme přichystali vše na večerní rozloučení, kterého se měli zúčastnit i rodiče. Naučili jsme se několik tradičních norských tanců a připravili společně jídla typická pro naši kuchyni. Češi smažili osvědčené bramboráky, Norové upekli piškotové koláče s ovocem a šlehačkou. Na závěrečném setkání s rodiči jsme nejprve vystoupili s připravenými prezentacemi o České republice a o našem pobytu v Norsku. Chtěli jsme jim trochu přiblížit místa, kam na podzim zavítají, a zároveň jim ukázat, co všechno jsme v uplynulém týdnu viděli a prožili.

Poslední den jsem se museli rozloučit, i když se nikomu z nás domů nechtělo. Dostali jsme však pozvání k další návštěvě. Útěchou nám bylo i to, že Norové přijedou v září 2010 za námi do Čech.

Celý pobyt v Norsku byl pro nás životní zkušeností. Seznámili jsme se s norskou kulturou, naučili jsme se komunikovat s lidmi v cizím jazyce, rozšířili jsme si obzory a upevnili i kolektiv v naší třídě. Úžasné zážitky v Norsku nás motivovaly k tomu, abychom i my vytvořili dobrý program pro naše nové přátele.Všechno krásné musí jednou skončit, ale na zážitky z Norska jistě nezapomeneme.

Magdaléna Pogranová, Gymnázium K. Čapka, Dobříš